Lenčin košík vzpomínek

Březen 2010

Idylický venkov za časů dávno minulých

27. března 2010 v 20:49 Krása starých časů
Také byste se rádi vraceli na idylický venkov jako vystřižený z Babičky, či Ladových obrázků z Hrusic, kde kvetou pampelišky, kolem stavení běhají slepice a husy chodí po návsi...???
pasačka
pasačka
pasačka

Je asi naivní očekávat, že i venkov jednou zažije svoji renesanci? Návrat k tradičním formám venkovského života? Že lidé budou obhospodařovat okolní pole, kosit louky a pást dobytek?
Možná,že pro spoustu lidí by to byl takový všelék.

Ve stínu lípy, za kdákání slepic a zpěvu nebeského ptactva by se mohli nejen měšťané zotavit ze stresů informačního věku, modravé záře počítačů a shánění lepší kuchyňské linky, než mají sousedi :-)

Ne, venkov už asi nikdy nedude to co býval, ale zase bych to tak špatně neviděla. Stále jsou k vidění ošetřené staré ovocné stromy, kdosi stojí na žebříku a trhá hrušky nebo švestky. Ti kdo netrhají, úrodu aspoň posbírají a dají do kádě :-) :-)

A i ten, kdo má na dvoře gril a posezení klidně může chovat slepice a nosit jim kopřivy, aby jejich  žloutky měly barvu pomeranče. Najde se i prostor pro pár králíků i když je krmení čerstvě nasečenou trávou v dnešní době už prakticky nemožné.

Doufám, že ty zbytky vesnického života jen tak rychle nevymizí a městské děti budou mít vždycky nějakou tu babičku a dědečka na venkově, kam budou jezdit na prázdniny...

Corlynko,tak co, kterou pasačku bys si vybrala???

Od,,Vostatků" k Velikonocům

22. března 2010 v 17:14
Jaro na vsi
jaro

Podle kalendáře začíná jaro 21.března jarní rovnodenností, ale skutečný začátek jara byl mnohem časnější a souvisel s přípravami rolníků na jarní polní práce. Podle našich předků zima končila na sv. Matěje, tedy 24. února. Říkalo se že "Matěj ledy láme, a když je nemá tak si je nadělá".
Svátek sv. Matěje měl velmi významné místo v hospodářském kalendáři, jelikož kromě již zmíněné, existovalo veliké ,množství pranostik a pověr, které se pokoušely vytvořit předpověď jak dopadnou žně a předpovídalo se počasí na příštích 40 dní. Dalším příkladem takové pranostiky může být "Na svatého Matěje, lidské srdce okřeje, slunce pozře závěje, skřivan polem zapěje". V této době, byla-li zima mírnější, začínali již sedláci orat, za pěkného počasí se vyséval oves a hrách, čistilo a chystalo se obilí k setí. V sadech se přesazovaly mladé stromky.
Následoval Březen.
I zde platilo pořekadlo "Březen, za kamna vlezem", ovšem místní sedláci to nesměli brát doslova. V té době již musela probíhat orba, selo se jarní žito, pšenice, ječmen, mák, mrkev, válcovala se pole s ozimými pšenicemi a jetelem. Nastaly práce v zahradách a sadech, čistilo se, roubovaly se mladé stromky a jelikož v této oblasti bylo velmi rozšířené včelařství, museli včelaři odkrývat a čistit úly a postarat se o nakrmení včel po jejich prvním výletu.
Také k březnu se vázalo mnoho pranostik z nichž mnohé se dodnes dochovaly. Právě březnové počasí je velmi významné pro celkovou úrodu, proto březnové pranostiky byly velmi významné. "Březnový sníh zaorati jest jako když pohnojí", "V březnu prach a v dubnu bláto - sedlákovi roste zlato", "Suchý březen, studený duben a mokrý máj - ve stodole bude ráj". Říkalo se, že ,,Březnové slunce má ještě stále "krátké ruce", ale nezřídka březnový sníh napáchal veliké škody na budoucí úrodě. K typickému rázu jarního počasí patří, že ještě v březnu se v závislosti na častém proudění studeného vzduchu ze severu a z východu objevovaly silnější mrazy (březnová zima). Tato skutečnost se odrazila v pranostikách ohledně svátku "Čtyřiceti mučedníků" (10.března). Mrzlo-li, hospodář mohl potom očekávat ještě čtyřicet ranních mrazíků, ale také úrodný rok.
Zvláštností je přikládání nadpřirozených vlastností vodě z tajícího sněhu. Zde je patrná souvislost a probouzející se životodárnou silou přírody na jaře. Březnový sníh měl tak významné místo v lidovém léčitelství. Byl prostředkem, který se přikládal na kůži, dovedl léčit vyrážky, kožní nemoci a dovedl také vybělit pihy.
Ve starých léčitelských knihách je také zaznamenán návod na "zatloukání" zimnice, žloutenky a jiných bolestivých onemocnění, které se provádělo 1. března. Ten den ranhojič bodl do bolavého místa a otřel do hadříku krev, která vytryskla. V noci pak zatloukl hřebík do kmene nějakého mladého stromku v lese. Věřilo se, že jak kůra stromu srůstá tak mizí i bolest. Velmi často zatloukání hřebíku do prahu mělo pomáhat při léčbě bolavých zubů.
Dalším zvláštním místem v hospodářském roce byl 12.březen - svátek svatého Řehoře.
Připomíná to i stará říkanka : "Na svatého Řehoře, čáp letí od moře, žába hubu otevře, líný sedlák, který neoře".
Tento den podle dávného zvyku chodili chlapci, vesničtí kantoři se svými žáky na "řehořskou koledu". Chlapci byli ozdobeni stuhami a fábory a nesli v rukou hole a koše. Každému hospodáři přednesli vinš asi tohoto znění :"Zvláště vážený a milý pane hospodáři, my žáci památku svatého Řehoře slavíme a vinšujeme Vám stálé zdraví, štěstí a boží požehnání. Abyste po cestách božích kráčeli a dle nich živi byli". Z řehořských koled se zachovala ještě jedna původem z Dobšic, která začíná : "Učitele velikého, Řehoře svatého, dnes my žáci máme, radujme se z toho. Kdo své dítky miluje, vede je k dobrému, ať své syny dá do školy, vede je k tomu"…. Kromě uvedených vinšů chlapci přednesli a zazpívali říkadla a písničky, které je k tomu pan učitel naučil. Za své vystoupení potom byli obdarováni trochou jídla a několika drobnými mincemi "na inkoust". S něčím na přilepšenou se počítalo i pro pana kantora. Tento hezký zvyk lze přičíst svým načasováním milému připomenutí školní docházky, která s nadcházejícím jarem mohla utrpět jednak nutností pomáhat při polních pracích, oteplením, které vyzývalo ke klukovinám namísto sezení ve škole. Také nepatrné přilepšení mohlo být dobrým motivem ke koledě.
Prvním, skutečně jarním svátkem však byl svátek svatého Josefa (19.března). Říkalo se "Josefova Širočina ničí poslední ledy. Svatý Josef naštípe dříví a Panna Marie zatopí". Byl-li ovšem pěkný den, znamenalo to malou úrodu. Zajímavostí je , že zvláště v minulém století se jméno Josef stalo v této oblasti velmi populární. Bylo-li tedy ve vesnici dostatek Josefů, držely se spolky a v tento den se odbývala "malá (jarní) sýpka. Sypalo se obilí pro místní pastýře, ovčáka, někde i pro ponocného, kostelníka, obecního posluhu . Když se "přesypalo", byl důvod k "trachtě" v místní hospodě a k všeobecné veselosti.
21. března je svátek svatého Benedikta. V tento den již musel být v zemi ječmen, také cibule a následně na "Matičku boží", jak se říkalo svátku Zvěstování Panny Marie 25.března, mělo být všechno setí dokončeno. Tento den se prý otevírá země všem živočichům a rostlinám a vracejí se vlaštovky.
Teprve 31.března si však mohli naši předkové opravdu oddechnout. "O svaté Balbíně je už u nás po zimě!".
V dubnu se již rozeběhly polní práce naplno, dosévala se jarní řepka, len, konopí, sázely se brambory, bylo třeba okopávat cukrovku a "požinovat" bujné ozimy. Ošetřovaly a "sádrovaly" se kyselé louky, spousta práce byla také v zahradách (pletí, sběr housenek…). V tomto období již bylo počasí dostatečně příznivé aby se mohly větrat a čistit sklepy, vynášet perrny a mlaty ve stodolách. Také se opravovaly vozy a polní nářadí.
Duben, jehož název je odvozen od měsíce kvetoucích dubů je však také časem aprýlového, proměnlivého počasí, které hospodářům dělalo mnoho starostí. Říkalo se "V tomto měsíci jest obyčejně mnoho silných větrů, nato hned sníh, déšť, kroupy, slunečnost a protož tak stále proměnlivé povětří, že sotva v celém roku se takové nalézá". Tato charakteristika počasí z doby před 150 lety stále platí. V dubnu je nejnižší průměrný tlak vzduchu z celého roku a chladný arktický vzduch, který k nám proniká se tu setkává již s poměrně teplým počasím, provázeným poměrně silným slunečním zářením. Další staré přísloví praví : "Ženská chuť, panská láska a dubnové počasí jsou vždy nestálé". Protože polní práce v tuto dobu byly v plném proudu, hospodáři si dávali pozor hlavně na dubnové sněhy a deště"které pole hnojí a požehnání přinášejí". Podle starých pranostik se totiž říkalo, "Je-li duben bez deště, schází to všude". Dále "Větrný a suchý duben slibuje hojnou sklizeň a bohatou úrodu ovoce". "Hodně-li duben větrem duje, stodola se zaplňuje".
Také bouřky v dubnu zvěstovaly konec mrazů, dobré léto a veselý, hojný rok. Staří sadaři věřili, že kolikátého dne v dubnu zasadí stromek, za tolik týdnů ponese ovoce. První a poslední den v dubnu byly odnedávna spojovány s různými taškařicemi, dovolenými i nedovolenými žertíky a žertovnými posílkami. Známí šprýmaři vyváděli své okolí "aprílem". S oblibou se posílalo pro komáří, nebo muší sádlo, pro zaječí peří, hodinářský kyt, semtele, nebo sembulík. Tento zvyk není českého původu a pronikl sem z ciziny. Široké veselí, dobrá národa a smích hezky vyjadřovaly atmosféru období, kdy jaro vyhání nevlídnou zimu.
Koncem dubna jsou v lidovém kalendáři ještě dva významné svátky. Jsou to svátek svatého Vojtěcha 23 dubna a následující den svátek svatého Jiří. Na svátek svatého Vojtěcha, který byl pro Polabí zvláště důležitý, byly zaznamenány zvyky a praktiky zaměřené na holuby. S holoubaty čarovala děvčata aby si pojistila svého milého. Holubáři si pozměnu na svatého Vojtěcha připevnili na dlouhé bidlo liščí kůži a tou pak vyháněli ze svých holubníků všechny holuby. Kůží dále zamávali a připevnili ji ke komínu. Poté se do holubníku začalo slétat i mnoho cizích holubů, kteří se zde natrvalo usadili.
Svatý Vojtěch měl u lidí velikou vážnost a na tento svátek se pořádaly velkolepé pouti. V některých oblastech pouti v tomto období přetrvávají dodnes.
Svatý Jiří byl mezi venkovským lidem velmi oblíbeným světcem, snad proto, že připomínal statečného rytíře z pohádek, bojujícího s drakem. Platilo, že "Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři". Podle lidové víry sv. Jiří "odmyká zemi" a rodí se skutečné jaro. Také se dříve věřilo, že voda do tohoto dne je jedovatá a pak přejde jedovatina na žáby, štíry a hady (obráceně se tak stane na sv. Vavřince 10 srpna). Tento svátek byl také důležitým dnem pro chov dobytka.
na pastvě

Začínala pastva a v některých obcích se prováděl takzvaný "jarní výhon dobytka". Pastýři k této příležitosti dostávali od sedláků závdavek v podobě mouky, vajec a jiných praktických potravin. Prováděly se různé pověrečné praktiky, které měly zajistit zdraví dobytka po celý rok. Hospodyně přidávaly kravám do krmení i hrst zelené trávy. V dřívějších dobách odváděli poddaní vrchnosti povinné dávky, tzv. "jarní plat", stanovený v penězích i v naturáliích (podzimní plat se odváděl o sv. Havlu, 16. října).
jaro
kůzlátka


Dubnová jarní nálada však byla poznamenána nepříjemnou událostí v podobě odvodů. - "legruta chodila k míře". Ještě celou první polovinu 19. století řídil odvody na panstvích sám pan vrchní a důležité slovo při nich měli rychtáři.
Hoši se odváděli v 18 letech na šest roků a synkové z bohatých rodin za sebe mohli poslat náhradníky.


Tublatanka

8. března 2010 v 16:32 Retro (hudební návraty)
Slovenská metalová skupina Tublatanka hraje a zpívá na koncertu vítězů ankety Zlatý slavík z roku 1989, odehrávajícím se v únoru 1990 v pražské Sportovní hale (dnešní Tesla Arena), svůj hit "Pravda víťazí"

1.místo Team
2.místo Elán
3.místo Tublatanka



Rodokmen rodiny

1. března 2010 v 20:09 | Zdroj: internetové stránky obce Nový Telečkov, Ing. Jiří Drápela |  Krása starých časů
Nahlédnutí do dob dávných... první zmínka o rodu, původní obydlí, pamětní křížky, nahlédnutí do kroniky.





V rudikovské farní kronice je k roku 1911 poznamenáno. Roku 1911 byl postaven nákladem
Karla Sedláčka, rolníka v Novém Telečkově za osadou u silnice směrem k Batouchovicím
železný kříž s kamenným podstavcem. Kříž je bez letopočtu nápis na litinové cedulce je setřený.
Říká se mu Sedláčkův křížek


Z Telečkovské kroniky:

1447 - K roku 1447 staré kronikářské záznamy uvádějí, že byla toho roku krutá zima. Byly spousty sněhu a dlouhotrvajcí mrazy způsobily promrznutí vody v řekách až na dno. Lidem venku poněkolika krocích omrzal obličej.
1740 - Arktická zima, která postihla české země v roce 1740 , způsobila, že zem promrzla na několik loktů, slina vyplivnutá z úst se rázem měnila v led , po několika krocích veku omrzaly tváře i prsty, voda vylitá z poschodí domu, prý dopadala na zem jako kusy ledu. Dobytek mrznul ve chlévech. Ptáci při letu mrzli v povětří a také ryby všude pomrzly, i jako všechna úroda na polích. Následoval potom velký hlad a drahota .
1770 - Z příkazů císařovny Marie Terezie se r. 1770 uskutečnil soupis domů ve městech i na vesnicích, při čemž se domy označovaly čísly. Postupovalo se od vstupu do města či vesnice, vždy prvním domem v levo, který dostal číslo 1 a číslování pokračovalo u sousedního domu číslo 2 a tak postupně kolem celé vesnice. Dvůr Sedláčků v Novém Telečkově leží na levé straně silnice vedoucí od Oslavičky k Novému Telečkovu - touto cestou bylo nejblíže na zámek do V. Meziříčí. Jelikož dům nese č. 1 , lze dle toho usuzovat, že v N. Telečkově se dochovalo původní "Tereziánské" číslování domů z roku 1770.

Pohled na Nový Telečkov v dnešní době...