Lenčin košík vzpomínek

Únor 2010

Jarní těšení

27. února 2010 v 17:37 Fotogalerie
U nás na Vysočině před týdnem byla a v některých částech lesa stále ještě je k vidění pořádná zimní nadílka...
rybníček za vsí, focený rovněž před týdnem...
a toto je už pohled ze včerejška...lesní potůček už docela nabírá sílu
ne, tak sněženky tady ještě opravdu nerostou :-), ale těším se na ně tak, že jsem jejich kráse neodolala a dala je sem pro radost všem, kteří se už prvních poslů jara nemohou dočkat zrovna tak, jako já... :-))

Hana Zagorová -Studánko stříbrná

21. února 2010 v 20:05 Retro (hudební návraty)
Hudba: Karel Svoboda
Text: Zdeněk Borovec




... kde jsou dětská přání má...


Miminko, zázrak zázraků...

13. února 2010 v 18:38 | Lena |  Fotogalerie

To je skvělá zprávička...

To je skvělá zprávička,
že na svět přišla holčička.
Malá očka, jemné vlásky,
je důkazem Vaší lásky.
Milý taťko, maminko,
máte krásné miminko.
Ať má život šťastný a dlouhý,
ať naplní si všechny touhy.

Gituška - miminko mojí sestry
... dneska jsme ji poprvé viděli, je prostě nádherná...


Sestře i její rodince a v neposlední řadě i Všem návštěvníkům mého blogu přeji krásného a zamilovaného Valentýna...

,,Láska není rybník, ve kterém každý najde svůj odraz. Je jako hluboké moře - má příliv a odliv, má bouře, má potopená města, truhly s poklady i perly. Ale perly, ty leží hluboko!"

Poklady bez třpytu a pozlátka

6. února 2010 v 20:13 | Lena |  Krása starých časů
Možná,že každý z nás vlastní nějaký ten svůj malý poklad, který ukrývá někde v šuplíčku,ve skříni, malované truhle, či třeba jen v obyčejné papírové krabici. Hmotné vzpomínky ukryté pod závojem času odevzdaně čekají až je opět probudíme k životu.

A tak pojďte se mnou nahlédnout do těch mých drobných pokladů, kterých si nesmírně cením a čas od času se k nim ráda a s úctou vracím.

Krom stařičkých černobílých fotografií,které zpodobňují mého pradědečka Bohumila,
...pradědeček Bohumil a jeho bible...

k jehož moudrosti se v myšlenkách dnes a denně vracím,mám i vzpomínky na manželovu babičku Alžbětu. Když jsem ji poznala bylo jí 81 let. Okouzlila mě svým přístupem k životu, vtipem, upřímností a obrovskou dobrotou. Stále ji vidím jak sedávala na zápraží, na dřevěné stoličce,kterou prý kdysi dávno používala při dojení krav.

Bělostné vlasy z převážné části zakrýval vždy upravený šátek světlé barvy s květinovým motivem. Velké, pomněnkově modré oči ze kterých čišela vlídnost a láska. Však jediný pohled byl jako sametové pohlazení. Její ústa nikdy nešetřila úsměvem a dobrým slovem. Upracované, stařičké ruce složené volně v klíně, nebo opírající se o dřevěnou hůlku, tak to je jen takové letmé přiblížení této milé, přemilé bytosti, kterou jsem si zamilovala na první pohled.

Z její společnosti jsem se však těšila pouhopouhých 5 let. Poměrně krátká doba, ale možná jsme si v ní stačily říct víc než kdybychom se znaly celý život.

Béžový vlňák, už dávno ztratil svoji původní krásu, ale stále je milou památkou. Ten druhý, hnědý s květinovým vzorem je na tom o poznání lépe a při chladném, večerním posezení příjemně zahřeje. Miniaturní modlitební knížka je z roku 1925, to byla babička patnáctiletým děvčetem. Malý obrázek Hostýna, visíval nad babiččinou postelí.

...modlitební knížka r. 1925...
...vlněné přehozy...

babička Alžběta se svojí dcerou Marií a její oblíbený obrázek poutního místa ,,Hostýn"

Babiččina světnice na mě působila neuvěřitelně poklidným dojmem. Při překročení jejího prahu se všude rozlilo ticho, byl slyšet zřetelný tikot starých kyvadlových hodin a babička sedíc za velkým selským stolem nerušeně podřimovala...

Dnes už světnička slouží někomu jinému a její starodávný duch se z ní téměř vytratil. Staré věci pozvolna vytlačily ty nové a kouzelný, v čase přenášející, roztomilý pokojíček je ten tam. Zůstala jen milá vzpomínka, hřející někde hluboko u srdce.