Lenčin košík vzpomínek

Svátek sv. Vavřince

10. srpna 2009 v 18:58 | Lena(zdroj- České tradice) |  Krása starých časů
sv. Vavřinec
Patron archivářů, cukrářů, hasičů, hostinských, knihovníků, kuchařů, pivovarníků, pradlen, sklenářů, správců a studentů. Vždy znázorňován jako mladý jáhen s roštem a knihou. Často má u sebe také váček s penězi a nebo chléb, což je znázorňováno jako symboly znamenající rozdělování církevních statků. Byl vzýván proti chorobám očním, houseru, ischiasu, horečce, kožním chorobám, moru, chudobě, proti mukám očistce, proti nebezpečí ohně, či za úrodu vinných hroznů a zdravost vinohradů.

Narozen kolem roku 230 ve Španělsku. Patřil a stále patří mezi nejuctívanější světce celého světa hned po Petrovi a Pavlovi. O jeho původu se prakticky nic neví. Tradice říká, že přišel do Říma ze Španělska a zakrátko se stal nejvyšším jáhnem papeže Sixta II. Tomuto papeži nechal pronásledovatel křesťanů, císař Valeriánus, dne 6. srpna 258 setnout hlavu. Cestou na popraviště provázel papeže i plačící Vavřinec. Sixtus svého jáhna utěšoval a dal mu za úkol, aby po jeho smrti rozdělil celý tehdejší majetek církve mezi chudáky. Po popravě vznesl císař Valeriánus nárok na církevní majetek. Vavřinec požádal císaře o tři dny na shromáždění všech pokladů. Tuto dobu využil na rozdělení majetku církve mezi chudáky a třetí den přivedl tyto lidi před Valeriánuse. Před krutým panovníkem prohlásil, že před ním stojí pravé poklady církve. Valeriánus neznal slitování a odsoudil Vavřince k smrti upálením na železném roštu. Podle legendy snášel mučedník hrdinně plameny a krátce před smrtí řekl svému katovi: "Pečeně je hotova, obrať ji a jez!" Dnem Vavřincovi smrti byl 10. srpen 258.

V dřívějších dobách zvonily na den Sv. Vavřince na venkově zvony. A co říkají
pranostiky?

"Je-li na Vavřince a Bertla hezky, vyjde podzim dobře.
Na Vavřince bývá zvykem, že přestává dříví růsti..
Počasí na svatého Vavřince: Jaké jest, takové se udrží několik dní.
Jak Vavřinec navaří, tak se podzim podaří.
Vavřinec - první podzimec.
Svatý Vavřinec vyprázdnil polní hostinec.
Svatý Vavřinec odnáší srp a zapřahá pluh."

Poutě

Poutí se nazývaly pobožné návštěvy posvátných míst. Cílem bývalo nějaké vzdálenější posvátné místo, kde se lidé modlili a prosili za vyslyšení proseb. Pouť bývala velikým svátkem pro celou vesnici a okolí.

Chodit na poutě bývalo dříve na venkově zvykem. Lidé mívali v paměti poutní neděle tak, jak šli za sebou a nevynechali ani jednu. Poutníci byli mnohdy i více dnů na cestě. Po cestě přespávali v hostincích i pod širým nebem. Nezapomínalo se na ty, kteří se kvůli chatrnému zdraví nebo stáří nemohli poutě zúčastnit. Poutníci pro ně nakupovali svaté obrázky, růžence a jiné památky, které měli připomínat pouť na svaté místo.

Poutě neznamenaly pouze putování k nějakému posvátnému místu, ale šlo i o slavnost uctění památky světce, kterému byl kostel či kaplička v té které vsi zasvěcen. Například Anenská pouť (na počest svaté Anny), pouť Prokopská, Vavřinecká.

Jak plynula doba, měnila i povaha a smysl poutí. Od původního náboženského významu až po dnešní zábavní charakter. Ke změně podoby poutí přispěla i skutečnost, že šlo vždy o akci všelidovou, které se zúčastňovali všechny společenské vrstvy.

Pouťová neděle ve vsi byla ve znamení stánků, houpaček, kolotoče, střelnice a chybět nesměly i prodavačky kyselých okurek, potulný varietní umělec a kartářka či planetářka. Pravý pouťový ruch vypukl teprve po nedělní mši tzv."hrubé" v místním kostelíku.
Teprve po ukončení "hrubé" bylo slyšet hudbu a střelbu ze střelnice. Všude vládl zvukový chaos, do něhož zasahovaly ochraptělé hlasy vyvolávačů a komediantů, oblečených v pestrých šatech, lákajících k návštěvě a zhlédnutí jejich vystoupení. Děti obsadily kolotoč a mládenci s děvčaty zas cukrářské boudy, nabízející velká perníková srdce s nápisy "Z lásky" nebo "Z pouti". K vesnické pouti patřila i odpolední veselice, kam mířila místní chasa a kde se tancovalo zpravidla až do rána.

Poutě mají ale i funkci společensko a gastronomickou. O pouti se scházívá většina rodiny a přijedou i její vzdálení členové, kteří nemají mnoho možností se během roku setkat a popovídat si. Udržuje se tak rodinná pospolitost i tradice. A každá hospodyně se při té příležitosti chce předvést svým kuchařským uměním. K obědu se podává drůbeží polévka, pečené maso nebo drůbež se zelím a přílohou dle místních zvyklostí a to vše se zapíjí pivem či vínem. Po obědě se podávají pouťové koláče všech možných tvarů a chutí. Při kávě se probírají rodinné novinky a místní dávají k dobru události ze vsi.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Iva Iva | Web | 10. srpna 2009 v 20:16 | Reagovat

Leni, dík za krásné povídání. Zrovna u nás je kostel zasvěcený sv. Vavřinci a hned v pondělí máme posvícení. Bývá to pouť velká a i posvícenské pondělí se drží. Schází se příbuzní, se kterými jsme se celý rok neviděli, ale na pouť vždycky přijedou.

2 corly corly | 10. srpna 2009 v 20:52 | Reagovat

Leni,milé povídání....poutě jsem měla vždycky moc ráda,jenom pro tu atmosféru...a na vesnicích byly a budou vždycky lepší než ty městské...dodnes si pamatuju tu jedinečnou vůni růží ze střelnice a maringotek...:-)
A u vás se teď nějaká chystá?:-)

3 Lena Lena | Web | 11. srpna 2009 v 16:11 | Reagovat

[2]: Corlynko,u nás byla pouť na Cyrila a Metoděje - 5.července,toto téma mě napadlo s včerejším svátkem Vavřince. Tady už taky poutě nejsou tak, jak si je pamatuju z dětství. Mnohdy nepřijedou ani žádné kolotoče a stánky jsou zastoupeny asi jako všude spoustou Vietnamců.Když si vzpomenu na staré náměstí,které ještě nebylo upraveno zámkovou dlažbou, bylo samý hrbol a kámen,ale poutě na něm byly nádherné,spousta střelnic,stánky s perníkem,štěstíčka,všude se na šňůrkách blýskaly řetízky,prstýnky se třpytily pod slunečními paprsky jako by byly opravdu vzácnými drahokamy.Je jisté,že ten dětský pohled viděl všechno krásnější,ale myslím,že tam ta krása opravdu byla taková opravdovější než je dnes.Já jsem se zas nějak rozepsala :-)...pěkný den Corlynko:-)

4 Lena Lena | Web | 11. srpna 2009 v 16:12 | Reagovat

[1]: Ivi,u nás se ty tradice taky dodržují,alespoň s tím scházením rodiny,to k pouti,nebo posvícení prostě neodmyslitelně patří...

5 Natty Natty | Web | 11. srpna 2009 v 17:16 | Reagovat

Hezké odpoledne Leni - s velkým zájmem jsem si přečetla povídání o sv. Vavřinci a další staročeské zvyky spojené s poutí - tuto neděli máme pouť a tradičně se zde pořádá pouťový pohár ve fotbale, kde se sjedou družstva z okolních vesnic a hrají o pouťový pohár...zdejší lidé chodí na "čumandu", popijí pivko, jedí klobásky a setkávají se ti, jež se dlouho neviděli a přijeli na pouť navštívit rodinu. Večer je pouťová zábava a tam je veselo až do rána. Atrakce do vísky nejezdí, ale na sv. Václava je velká pouť ve Světlé n.S. a tam jezdí děti a vždy mi přivezou pouťové srdíčko, které schovávám tak dlouho, než dostanu chuť na sladké :-)))

6 Lena Lena | Web | 11. srpna 2009 v 17:58 | Reagovat

[5]: Nattynko,děkuju za krásné povídání o pouti,tak ji prožíváte u vás a vidíš na to jsem skoro zapomněla...u nás je vždycky taky fotbálek a to ženáči versus svobodní...o zábavu je teda vždycky postaráno :-)

7 mstajer mstajer | Web | 12. srpna 2009 v 0:41 | Reagovat

Vavřinec musel být opravdu frajer, pokud tohle císaři provedl. Vůbec nechápu, jak může být někdo tak statečný. Ačkoli kdo ví kde je pravda... Třeba měl zrovna pořádně "pod kůží", když to udělal.

8 corly corly | 12. srpna 2009 v 18:11 | Reagovat

[3]: Lenuško,moc krásně jsi to popsala!Jako bych to viděla...úžasný...Taky jsem milovala ty třpytivé řetízky a kočičí prstýnky...:-)),pokaždé jsem si koupila.A štěstíčka si kupuju dodnes!I když už nejsou tak kouzelné,jako bývaly...dneska už jsou to jenom takové cetky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama