Lenčin košík vzpomínek

Květen 2009

Petr Kapinus-Bagr

30. května 2009 v 23:29 Texty
Na co myslím, když spíš
(All the wrong reasons)
Hudba: T. Petty, J. Lynne, text: P. Kapinus

E A H E
1. Nevím, jak říct, co se říkat má,

E A H
E
když blízko spíš, jak málo znám.
Nebe letí, jsem lhář - chci touhu skrýt,
měl bych už jít - kde sílu vzít?

E A H
E
Ref: Ó - den vládne tmou,

E
A H E
chci dlouho žít pro lásku tvou.
Ó - kde sílu vzít
proklínat déšť, když žízním.

2. Když se trápím, ty víš, jak mě uhájit máš,
když schoulím se blíž, jsi vlídná.
Tvá dlaň je lék, před žárem stín,
dříve málo jsem měl, teď víc mám.

Ref: Ó - den vládne tmou,
chci dlouho žít pro lásku tvou.
Ó - kde sílu vzít
proklínat déšť - žízním.

3. = 1.

Ref: Ó - den vládne tmou …


Přátelé z lásky

27. května 2009 v 18:43 Texty
Přátelé z lásky
hudba: Joey Tempest (A Place To Call Home), text: P. Kapinus

H E G#mi F#
1. Známej smích a vrásky, co nemohou zmást.
Přátelé z lásky a vrácenej čas.
A stejnou, zdá se, mi odpověď dáš,
jak málo můžu ti lhát - a po létech zvlášť.

2. Hříchy mládí se zdály jako zábavnej cíl,
rány prý nebolí - zákeřnej styl.
A kdo s kým zůstal, kdo sám šel dál,
já se ptám, svoje ústa však neotvírám.

E F#
- A starej zvyk mi v nouzi přál
G#mi C#mi
a prázdný dlaně chvíli spoutal nám,
E
pak vrátil se tam,
F# H
kam ztrácí se básně, co lžou.

3. Dá se to chápat i vážně nebo úsměvem skrejt,
je to fakt moc let - já bál se, co může zbejt,
když přátelé z lásky sebe neoklamou
a když ví, že i málo dá se zapomenout.

- A starej zvyk, ten mi v nouzi přál …

E
C#mi
Ref: Nestačí zkrátit čas,
H G#mi E
když umře léto, je mráz.
C#mi
Úsměvy prázdný jsou,
H F#
i to málo lze zapomenout.

4. Hříchy mládí se zdály jako zábavnej cíl,
rány prý nebolí - zákeřnej styl.
A kdo s kým zůstal, kdo sám šel dál,
proč měl bych se ptát, kdo dřív to vzdal ?

- A starej zvyk …
- Potom vrátil se tam,
kam ztrácí se básně, co lžou.



Pradědeček

23. května 2009 v 18:08 | Lena |  Vzpomínky
Tento obrázek ve mně opět vyvolal vlnu vzpomínek na dětství. Tentokrát na pradědečka, kterého jsem měla strašně ráda. Byl to pro mě takový vzor a v podstatě jím zůstal dodnes. Obdivovala jsem ho pro jeho moudrost, spravedlivost a obětavost.
Měl rovněž obrovský dar a to, že uměl skvěle vyprávět pohádky, pověsti a především příběhy ze života. Právě tyto příběhy, které se týkaly pradědečkova dětství, mládí a celkově jeho prožitků nás děti velice lákaly.
Vždycky jsme se sešli buď na zahradě na dřevěné lavičce pod starou, košatou jabloní, která pro nás nesla snad ty nejsladší a největší letničky na světě, nebo na vejminku, to když nám počasí zrovna nepřálo. Pochutnávali jsme si na jablkách, nebo černém rybízu, kterému pradědeček neřekl jinak než,,černé zlato" a dychtivě očekávali vytoužené povídání. Nejvíc nás vždycky zaujalo povídání o koních. O to jsme žadonili nejvíce.
Pradědeček se narodil roku 1901 v Rovečném. Jak už to tak v těchto dobách chodilo musel už jako dítě do služby. Pásl krávy a taky se staral o koně. Později sloužil jako čeledín u jednoho přespolního sedláka. Naučil se koně nejen obstarávat, ale taky je zapřahat, pracovat s nimi na poli,či v lese. Když dospěl, rozvážel koňskými povozy písek a další stavební materiál a zjistil,že jezdí stále delší a delší trasy. Napadlo jej založit si vlastní dopravu, protože konkurence byla v té době v tomto směru velice slabá. Jako nejpříhodnější místo pro jeho záměr se stalo nevelké městečko Křižanov, přes které již nesčetněkrát projížděl. V Křižanově si postavil domek. Přivedl do něj svoji ženu, která pocházela z Lysic a začal se živit nejdříve rozvozem a později výrobou cementářského zboží.
Jeho koně byly vyhlášení široko daleko svojí sílou. Doteď si pamatuji jejich jména a vše co o nich pradědeček vypravoval i jak je popisoval.
Jeho první vlastní kůň se jmenoval Valda, později mu říkal starej Valda- byl to strašný dobrák a myslím,že pradědečkovi přirostl k srdci asi nejvíce ze všech. Když vyprávěl jak mu každý večer chodil do maštale podkládat hlavu otepem slámy, kterou si Valda rád pokládal na prkno sloužící jako hrazení ve stáji. Jak se po něm vždycky koukal,jakoby jej vyprovázel zpět k vratům maštale. A nikdy nezapomenu jak měl pradědeček v očích slzy,když líčil Valdovo stáří, jeho poslední dny, poslední pohled, kterým si tito nerozluční přátelé řekli vše. Možná to bylo vzájemné poděkování, za to co jeden pro druhého vykonali....Kdo ví?
Kůň ,který chodil s Valdou v páru se jmenoval Bubin- mohutný,vysoký silák. Za jeho pomoci bylo stahování klád v lese hned veselejší. Často za pradědečkem lidé v lese chodili, aby jim pomohl, když bylo zapotřebí větší síly. Bubin byl v síle opravdu neporazitelný.
Druhý pár tvořila kobylka Líza- byla prý hodně lekavá a chodil ji obstarávat pouze pradědeček, protože taky ráda kopala, ona totiž patřila k válečným koním,kterých zůstalo po válce v okolních lesích požehnaně. Jednou,když přišel nový pracovník, tak než mu stačil pradědeček říct,aby k Líze nechodil, mladík popadl ošatku s ovsem a k Líze. Líza zařehtala a než se kdo nadál, hodila zadkem a pomocník měl oči, vlasy i košili plné ovsa. Líza ho uvítala jako každého jiného,kdo by se k ní chtěl přiblížit a tak k ní nadále směl jen pradědeček.
S Lízou zapřahali mladého Valdu- klidný a hodný kůň,který byl odchycen tak jako Líza po válce na lesní pasece, byl prý docela zbídačený, ale dostatek krmení a láskyplná péče mu pomohly při zotavení.
Krásně se tyto příběhy poslouchaly... v bezstarostné době...pod pradědečkovou ochranou...v bezpečí zahrady... pod ševelícími lístečky mohutných ovocných stromů...nebo s hlavou složenou na ručně vyšívaných polštářcích s motivy růží, či panenek, které s oblibou vyšívávala prababička.

....stařičký psací stroj....docela podobný a stejné značky vlastnil i můj pradědeček....měl ještě jeden o něco novější a na tom docela často psával...ten starší mně věnoval....a já na něm zkoušela neúnavně psát...teda spíš ťukat...no a teď taky ťukám, i když už o něco rychleji...

Maxičenda

20. května 2009 v 15:48 | Lena |  Fotogalerie
Tak po tom nepovedeném Tomáši Klusovi snad něco úspěšnějšího :-) :-)

Corly pořád říká,že jejich Ajdinka patří mezi nejušatější pejsky, ale když si moje sestra koupila malého knírače, tak si myslím, že Ajdince přibyl kámoš, který je možná ušatější než ona :-), no posuďte sami ...? :-)

...když si sestra dovezla toto štěňátko, tak se nejdřív nemohli rozhodnout jak ho pojmenovat...měli vybraná dvě jména...Max a Čenda.

Sestra chtěla Maxe,její dcerušky Čendy a když přijel brácha a zjistil,že se pořád dohadují o jméně tak mu začal jednoduše říkat Maxičenda.
Pejsek dostal samozřejmě jedno jméno a to Max, ale pro nás ostatní je to prostě Maxičenda :-)
...jinak je Max moc milý a mazlivý pejsek ale taky neúnavný pokušitel a rváč :-)
a toto jsou jeho psí kamarádi, které nenechá chvíli napokoji....
...bráchův labrador,, Rony"
...a dvanáctiletá kříženka plemene lhasa apso ,,Zuzka", která patří našim...

Tomáš Klus

18. května 2009 v 18:15 Nej...kapely
Navěky

Káčata

17. května 2009 v 18:30 Fotogalerie
Na dvorku je zas o něco veseleji, když se po něm batolí tato žluťoučká kačení miminka.....
Dvanáct káčátek od čínské kačeny...tak to je náš letošní přírůstek na dvorek :-)

a této kačence říkáme jen tak pracovně ,,Beruška" -))

jo a tady je taky ,,Černohlávek".... :-))

Petr Kapinus

16. května 2009 v 16:55 Nej...kapely
Petr Kapinus a BAGR
STRUČNÁ HISTORIE
  • Skupina byla založena v roce 1983. V letech 1987 - 1989 měla kapela zakázanou činnost,
    a to ze dvou důvodů, které přesně vystihovaly tehdejší myšlení ideologických
    a politických pracovníků:
    1) nadměrná škodlivá popularita (na vystoupení chodilo průměrně 700 lidí)
    2) zařazení štvavé válečné písně do repertoáru - "Olovo na lidi" (uniklo jim, že se jedná
    o textové a hudební zpracování románu Victora Huga - Chrám Matky Boží
    v Paříži.)

  • V sestavě Bagru působí muzikanti z Třebíče, Kyjova a Ledče nad Sázavou.

  • Bagr vydal jedenáct hudebních titulů (CD, MC):
    Pro princeznu (1992)
    Odpusť (1993)
    Noc i den (1994)
    Zvoník od Matky Boží (1995)
    Oheň a kříž (1997)
    Růže na Harleyi (1998)
    Magistr Kelley (1999)
    Mademoiselle Minette (2000)
    V jednom kole (2002)
    BAGR - 20 let (2003) - výběrové dvojalbum
    Tisíckrát (2004)
    Bál pro náročné (2006)
    Převzatiny (2007)
    BAGR - Pětadvacet (2008) - výběrové dvojalbum


Petr Kapinus...,,Kapin"...legenda třebíčské rockové kapely Bagr.

Po sedmnácti letech úspěšného působení v kapele se rozhodl svoji pěveckou kariéru ukončit.
Jak sám říká:,, Čekal jsem ,že ztloustnu. Toto čekání se doposud ukázalo jako marné. Moje chabá tělesná schránka, nevydržela takový nápor. Byl jsem za těch sedmnáct let totálně vyčerpaný. Myslím,že každý má skončit v nejlepším. Mladým lidem by měly hrát mladé kapely. Na vykopávky není nikdo zvědavý(smích)."

Pro Petra byl prý obrovským zážitkem jeho poslední koncert. Konal se v třebíčském borovinském kulturáku. Shodou okolností hrála v nedaleké Polné skotská skupina Nazareth- kapela našich dávných rockových idolů. Petr by nikdy nečekal,že na jeho poslední koncert, koncert regionální kapely , příjde víc fanoušků než na Nazareth. Borovinský kulturák tehdy praskal ve švech...přišlo víc jak 2000 fanoušků.

Po tomto mega koncertu se na borovinském mostě v Třebíči objevil nápis ,,KAPIN JE BŮH".
Ten nápis tam vydržel dodnes, ačkoli všechny ostatní byly mnohokrát přepsány.
Zakladatel kapely, zpěvák a textař Petr Kapinus, získal za svého působení u Bagru
v roce 1999 titul nejlepšího amatérského textaře České republiky. Sám vydal dva sólové folkové projekty: Křídla z náplastí (1992)
Poslední dárek (1994)



Na otázku jak žije teď a co plánuje, Kapin odpověděl:
,,Pokračuju v rodinné tradici. Dědeček byl učitel, rodiče také , sestra učí na filozofické fakultě...
Je to zajímavá práce a pořád mě moc baví( Petr učí na Speciální škole na Cyrilometodějské v Třebíči).
Plány? Žít v pohodě a občas mít z něčeho radost. To úplně stačí ."

Petr si občas zavzpomíná a s Bagrem si vystřihne koncert. Je to však jen zřídka,takže jeho skalní příznivci musí být ve střehu.
Poslední takový koncert se konal loni, 18.října 2008 v kulturním domě v Trnavě ( poblíž Třebíče) u příležitosti 25.výročí kapely. V Trnavě je teď jeden z největších kulturáku na Třebíčsku. Petr si rád zavzpomínal na staré časy a zazpíval i dvě z jeho oblíbených skladeb ,, Most" a ,, Na co myslím,když spíš"

Petr má ke každé písničce,kterou napsal určitý vztah. Za všemi jeho texty se skrývá příběh,který sám prožil. Kapela některé z jeho písní hraje dodnes i když už v pozměněné sestavě.








Kapka rosy

12. května 2009 v 20:10 Citáty a motta


Podobenství o kapičce rosy

"Svítalo, a na lesklém listu zářila kapka rosy. Letěl kolem motýl. Zakroužil kolem kapky a pošeptal jí: ,,Kapičko, tobě by to tak slušelo na mých modrých šatech; byla bys jako nádherná perla! A já bych tě nesl nad pole, řeky a domy."

Mezi listy se objevil pavouk, který si tkal síť. Pokoušel kapku: ,,Všichni by se ti obdivovali, kdyby ses rozhodla zdobit mou stříbrnou síť! Ptáci a hmyz by se ptali:,, Co je to za krásu!"Vtom se k ní vyšplhal po kmeni mravenec a poprosil ji: ,,Pojď svítit do mého domečku!"

Kapička se trochu zmateně rozhlédla. Uviděla přitom na zemi maličkou kytičku, celou suchou, už byla na konci sil. Jako by jí říkala: ,,Mám žízeň." Kapička neváhala, rychle sklouzla po větvi, spadla na zem a rozstříkla se u kořínků zvadlé kytičky, která rázem ožila...
( z úvodu knihy ,, O životě")




Hammerfall

10. května 2009 v 19:59 Nej...kapely

Stratovarius

8. května 2009 v 15:39 Nej...kapely
STRATOVARIUS - Hunting High and Low


Láska

5. května 2009 v 20:04 | Lena |  Vlastní tvorba
Láska

Láska je růžička, prstýnek z pouti,
láska je srdce, jež druhé nezarmoutí.
Láska je jak duše okřídlená,
láska je cit, na něhož žadný jiný nemá.


Scorpions

4. května 2009 v 12:46 Nej...kapely
Scorpions



Na útěku

2. května 2009 v 23:21 | Lena |  Vlastní tvorba
Na útěku

Cestička klikatá vede mě poli,
když slza smáčí tvář,když srdce bolí.
Stromy se sklánějí, větvemi hladí,
když tělo s bolestí,krutý boj svádí.

Louky jsou koberce lučního kvítí,
kopretin, plamínků, když slunce svítí.
Rosa je obkladem, jak živá voda,
křísí, když umdlévá duše má,chorá.

Tam v háj ten březový,vede mě cesta
když ten, jenž slib mi dal, touhy mé nezná.
Vánek mne konejší, slunce mne laská,
je to jak objetí v němž chybí láska.

Ach Pane, vyveď mne z bludného kruhu
pomoz mi pochopit, vykonat,co ještě mohu.
Buď mi mým rádcem ve dnech mých příštích,
ať se mé touhy na střepy neroztříští.



Májka

1. května 2009 v 19:38 Obrázky
Májka

V podvečer 1. máje se vypravují chlapci do lesa, aby usekli stromek a udělali z něj do rána staročeskou májku, tradiční symbol jara. Stromek oklestí a špičku ozdobí věnci, šátky, květinami, pentlemi a fáborky. Celou noc májku hlídají, aby ji někdo neodříznul a neukradl. Kromě těchto májek, co stojí na každé návsi, vztyčují někdy mládenci menší májky i před domy jednotlivých dívek.

Na 1. máje bylo zvykem vysypávat chodníčky lásky. Pěšiny z písku, vápna, pilin, otrub nebo kukuřičného šustí spojily domy zamilovaných dvojic. Mnohdy tak vyšlo najevo, co mělo být některým očím utajeno a pak bývalo hodně "veselo".

Květen je pod vlivem planety Venuše, ta je pojmenována podle bohyně lásky, štěstí, jara a milostné poezie. Nikdo však už nezjistí, zda to byla římská Venuše, řecká Afrodita, slovanská Lada či jiná bohyně lásky, co vedla pero Karla Hynka Máchy, když psal známé verše: Byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj...