Lenčin košík vzpomínek

Duben 2009

Rozkvetlou krajinou

29. dubna 2009 v 19:20 Fotogalerie
Cestou necestou za vůní mateřídoušky, levandule a krásou vřesovišť...








Argema

28. dubna 2009 v 16:09 Nej...kapely
ARGEMA... Všechno co mám....přeji pěkný poslech...


Bruno a Bubáček

26. dubna 2009 v 22:54 | Lena |  Fotogalerie
Bruno ( bernský salašnický pes)- to je náš mazel, je mu 5 let,ale hraje si pořád jako štěně...


a tohle byl náš ,,Bubáček" ( tibetský španěl)...umřel nám loni v listopadu, často si na něj vzpomenu...



některé fotky jsou focené mobilem,takže se omlouvám za kvalitu...

Krása japonských zahrad

23. dubna 2009 v 19:18 Fotogalerie
Japonské zahrady mě fascinují. Vyzařuje z nich klid, harmonizující lidskou mysl, posilující zdraví a sloužící k meditaci, rozjímání a zamyšlení...









Sting

22. dubna 2009 v 18:21 Nej...kapely
STING


Vlaštovky a jiřičky

20. dubna 2009 v 23:44 Fotogalerie
Další poslové jara jsou tu...

Dnes 20. dubna se kolem naší chalupy začaly opět mihat vlaštovičky. Jejich návrat jsem už netrpělivě očekávala, však tu na ně čekají dvě hnízda, která každoročně obydlují již několik let.

Nejprve se k hnízdům přibližovaly s určitou opatrností, ale když zjistily, že je vše při starém a žádné nebezpečí nehrozí hned svůj byteček začaly prozkoumávat a upravovat. Jejich hbitá tělíčka kmitala oblohou sem a tam. Vznášely se vysoko a blankytně modré nebe protkané slunečními paprsky,bylo v tu ránu ještě veselejší a krásnější.

Jejich švitoření se neslo nad celou vesničkou. Kroužily kolem věže místní kapličky, která se nachází přímo proti naší chalupě. Byla to nádherná podívaná. Jejich nebeská vystoupení sleduji každým rokem a přece mě nikdy neomrzela. Naše zahrádka znovu ožila a stala se vlídným příbytkem pro příchod nového života...









DOMOV

20. dubna 2009 v 15:32 Vzpomínky
Domov


Domov, to maminka je zlatá.
Domov je tam,kde je i táta.
Domov je tam, kde se všichni rádi mají,
kde své děti v lásce vychovají.
Doma má štěstí svoje každý,
ne na den, na dva, ale navždy.
Domov je tam, kde utěší Ti smutky.
Domov je tam, kde zřídkakdy jsou půtky.
Domov je tam kde na Tě pohlazení čeká.
Domov je nejkrásnějším místem pro člověka.
Domov je tam, kde máš svůj hrnek vlastní
u kterého rád, při čaji se zasníš.
Domov je tam, kam vracíme se rádi,
když je nám dobře, když nás někdo zradí.
Domov je tam, kde slunce nezapadá,
kde kvítí žádné nikdy neuvadá.
Domov je tam, kde z kamení je zlato.
Dík za něj mámo, dík za něj táto!


Renata

18. dubna 2009 v 17:37 | Lena |  Fotogalerie
Naše Renča v sedle

Tak toto je moje nejstarší dcera Renča...na praxi...chtěla ke zvířátkům,tak si jich tady opravdu požehnaně užila :-))...

školní statek ,,Dubinka"




Týden na ,, Ekologické kozí farmě" v Ratibořicích u Třebíče

Stromy a jejich energie

15. dubna 2009 v 18:09 | Lena |  Fotogalerie

Historie objímání stromů


Lidé a stromy byli energeticky svázani odjakživa. Keltský zvyk zasadit strom na počest narození člověka se dodržoval po staletí. V Indii dosud existuje náboženství Chipko, v překladu znamená "objímejme stromy". Pokud se mladí lidé z Bengálského kmene Munda chtějí vzít, musí jednu noc přespat přivázaní ke stromu manga.
Objímání stromů - antistresová terapie
Objímání stromů může provádět každý, nepotřebujete k tomu žádnou průpravu. Zpočátku možná žádnou energii nepocítíte, ale čím častěji budete stromy objímat, tím dříve poznáte jeho sílu. Důležité je při objímání relaxovat, na nic nemyslet, vnímat pouze teplo a vůni stromu.

Stromy můžete objímat na vesnici, v horách, u moře
nebo i v městském parku.


Řiďte se svou intuicí, vyberte si strom, který vás něčím zaujme, osloví. Právě ten, u kterého se budete cítit dobře, vám bude rád předávat svou energii.
Relaxace před objímáním
Posaďte se k jeho kořenům a pohlédněte do koruny
stromů. Uvolněně dýchejte, zavřete oči a představujte si strom, který stojí před vámi.

Objímání stromu
Jakmile dosáhnete fáze relaxace, budete mít uvolněné svaly i mysl, zvedněte se a obejměte strom celým tělem. Zavřete oči, pomalu dýchejte a snažte se absorbovat energii, kterou vám strom nabízí.


STROMY A JEJICH ENERGIE

Buk - účinkuje proti bolestem hlavy,migrénám,podporuje soustředění člověka,,je vhodný pro lidi intenzívně duševně pracující.Je zde možno načerpat také dobrou náladu,elán.


Smrk - odpomáhá od revmatických problémů.při houseru,dává pocit síly a pevnosti.Je stromem pro pevné nervy.


Bříza - je výborným stromem pro melancholiky,zažehnává chmury,podporuje zájem o řešení problémů,navozuje dobrou náladu


Kaštan - pomáhá při špatném stavu vlasů,podporuje vyrovnanost člověka,posiluje schopnosti k ovlivňování ostatních lidí.Posiluje klid a pohodu


Lípa - stimuluje srdeční činnost,podporuje pohyblivost těla,zvyšuje jeho pružnost,má omlazující účinek.Je to strom lásky a podporuje schopnost milovat.


Třešeň - v období květu je jednou z nejsilnějších pro posílení sexuální činnosti,odbourává zemdlenost.Má vliv na potenci,omlazuje obličej i tělo.



Tis - doporučuje se při revmatických potížích,proti dně.Pomáhá při jaterních nemocech.Po proceduře je nutné omytí pro jeho jedovatost.


Olše - je uváděna jako strom mystiků a mágů,jinak má řadu mnohostranných účinků,posiluje duševní moc člověka,je vhodná pro kombinaci s meditací a jógou.


Černý bez - má dobrý účinek na játra,podporuje lákovou výměnu,je močopudný,je vhodný při problémech sleziny a působí dobře při hojení.Celkově omlazuje tělo i duši.


Sosna - podporuje tělo při dýchacích potížích všeho druhu,je vhodná i pro kuřáky z preventivního hlediska.Je vhodná proti kašli a rýmám.


Vrba - i když je považována za strom smutku,má dobré vlastnosti při problémech zažívacího ústrojí,zejména tlustého střeva.


Na procházce

14. dubna 2009 v 15:19 | Lena |  Fotogalerie
Na procházce

pohled do krajiny rozprostírající se za hladinou rybníka jménem ,,Hádka"


voda je tady krásně čisťounká....

schody do vodního království

zavítaly k nám i tyto krásné labutě





Velikonoční pondělí

12. dubna 2009 v 19:26 Obrázky

VELIKONOČNÍ PONDĚLÍ

Koleda, koleda proutek z vrby,
mlsný jazýček mě svrbí.
Koleda, koleda holoubek
dejte něco na zoubek
Přišlo jaro, slunce svítí,
v zahradách je plno kvítí.
Co to ptáci štěbetají?
Že mi tady rádi dají,
malovaná vajíčka,
co jim snesla slepička.




Velikonoce

11. dubna 2009 v 20:54 | Lena |  Obrázky
VELIKONOČNÍ PŘÁNÍ

Když jarní květy září a slunce náhle plá,
tak příroda svou náruč každému otvírá.

Krásné Velikonoce a radost z každého prožitého dne Vám všem přeje... Lena










a jehňátko Corlynce
Velikonoční zvyky


Na škaredou středu se nesmíte mračit, jinak se budete mračit každou středu v roce.
Na zelený čtvrtek musíte časně vstát a omýt se rosou - nebudete nemocní. Hospodyně musí zamést dům ještě před východem slunce a smetí odnést na křižovatku - nebudete mít v domě blechy. V Orlických horách se házel do studny chléb s medem - aby v ní byla vody celý rok. Také jidáše s medem zaručovali zdraví.
Na velký pátek se lidé chodili mýt do potoka, aby se jim vyhýbaly choroby. Někde se chlapci potápěli a snažili se ústy uchopit ze dna vody kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu - pak je nebolely zuby. Textilníci předli pašijové nitě, těmi udělali několik stehů, které pak rodinu chránily před uhranutím a zlými duchy. Košile ušitá pašijovými nitěmi chránila před bleskem. Nesmělo se prát prádlo, nesmělo se pracovat v sadu, nesmělo se nic půjčovat.
Na bílou sobotu se z ohořelých dřívek udělal křížek a ten se donesl na pole, aby bylo úrodné. Někde se dávaly za trámy domu uhlíky, aby odradily požár. Doma se uklízelo, bílilo, pekly se mazance a beránci, pletly pomlázky, zdobila vajíčka.
Na boží hod velikonoční dostala každá návštěva kousek posvěceného jídla, trochu se ho dalo na pole, do studny a na zahradu - aby byla úroda, voda a dostatek ovoce.



DĚKUJI VŠEM ZA PŘENÁDHERNÁ VELIKONOČNÍ PŘÁNÍČKA, NESMÍRNĚ SI JICH VÁŽÍM. :-*

Čapí hnízdo

10. dubna 2009 v 19:51 Procházka Vysočinou
ČAPÍ HNÍZDO

Příroda se probouzí ze zimního spánku. Sluneční paprsky vytahují ze země jarní kytičky, semínka začínají klíčit a větve stromům jsou znovu obdařeny množstvím pupenů. Někde se již objevují první lístečky a tráva se opět zelená.
Na komín starého zámeckého lihovaru se vrací život. Již jako děti jsme každé jaro dychtivě očekávaly návrat čapího párečku. Ten den je tu opět. Čápí křídla znovu brázdí blankytně modrou oblohu nad Křižanovem. Krouží nad svým majestátným hnízdem a nedočkavým klapotem zobáků, o sobě, dávají všem obyvatelům vědět. Jejich hlasité pozdravy zvedají náš pohled k obloze...
Čápi se ladně snesli na hnízdo a začínají svůj domov po dlouhé zimě bezmeškání upravovat. Vždyť s jarem přichází i čas na nový život a této rodince se každoročně daří odchovat dvě i tři mláďata...

... fotka z loňského léta, kdy páreček čápů bílých odchoval tři mláďata...

Kočárky

8. dubna 2009 v 16:27 Krása starých časů
KOČÁRKY - trocha nostalgie





















Kern

7. dubna 2009 v 20:11 | Lena |  Nej...kapely
Půlnoční lady




Exploze snů



Tak toto je jedna z mých nej kapel - brněnský KERN......

UDG

7. dubna 2009 v 15:59 Nej...kapely

UDG - Hvězdář








Jana Kirschner

6. dubna 2009 v 15:45 Nej...kapely
JANA Kirschner

POKOJ V DUŠI




PRVNÍ NOC V NOVÉM BYTĚ



písničky, které mě zaujaly svou náladou, interpretací a textem...



Veranda s proutěným křeslem

4. dubna 2009 v 14:08 Vlastní tvorba
Veranda s proutěným křeslem

Dřevěná veranda s proutěnýn křeslem,
bylinky vonící jako vzduch deštěm.
Krása té chaloupky neztrácí půvab,
to jen čas, ve hře své, chtěl by zas obstát.

Vidím zas babičku u okna sedět
s úsměvem na líčku na dvorek hledět.
Na statný ořešák, do korun stromů,
na květy muškátů, na vrátka domu.

Ten úsměv zůstane navždy v mém srdci
a pohled pohladí na duši zas.
Ta ruka stařičká, víská mi vlasy,
když k plavbě, do snění, přichází čas.

Na modrém polštáři s pohádkou věčnou,
zas dětství přichází se mnou si hrát.
Na modrém polštáři, jsem zas malou slečnou,
jež vůni verandy nechá si zdát.


GABRA a MÁLINKA

3. dubna 2009 v 18:31 | Lena ( čerpáno ze zápisků spisovatelky a internetových stránek Štítné nad Vláří) |  Literatura
GABRA a MÁLINKA - Amálie Kutinová


Soubor těchto knih patří mezi ty nejkrásnější co jsem kdy četla. Amálie Kutinová chtěla původně napsat knížku o své mamince ,, Naše matička", kterou nadevše milovala a nesmírně si jí vážila, ale když dopsala první díl, musela si přiznat, že kniha z převážné části líčí její a sestřiny příběhy. Ano, Amálie Kutinová je právě ta malá Málinka a Gabra její rozpustilá sestra.

Knihy jsou psané ve valašském nářečí a vyprávějí příběhy od Málinčina a Gabřina útlého dětství po dospívání. Málinka se narodila jako desáté dítě pana řídícího Taubera a jeho ženy Amálie.


Marie Kubátová - Málinčina dcera vzpomíná...

... Já jsem jako dítě nechodila do pohádky za devatery hory a devatery řeky. Moje pohádkové království bylo dlouhé pětadvacet kotrmelců od školní zahrady ke kostelní zdi a široké od Járku po humna, kde pásaly moje kamarádky Gabra s Málinkou kozu Herku. To království byla maminčina stará Morava; cigáni tam vařili pod mostem v kotli volskou hlavu, ogaři hráli u kapličky křivák a kostelník Struhař odháněl darebné haranty od tajemné zvonice, kde visely a o poutích vyzváněly převeliké zvony. Uprostřed toho království stála na místě pohádkového hradu stará poctivá škola, v ní bydlel tatínek, pan řídící, maminka, paní řídící, a školní babička a za školní tabulí fňukala malá Málinka, že ju všecí šidíja a najvěc Gabra...

Tá škola u nás stójí daléj a je v ní knihovna. Járek furt teče do Vláry, tá do Dunaja a ten až do mořa. V kostele Sv. Josefka bývajú v květnu vyhlášené pútě. Kopa věcí sa změnila, ale jedno ostává pořáď stejné - knížky o Gabře a Málince od Amálie Kutinovéj čtú děcka školú povinné aj ti odrostlejší. Všeci sa stejno skřéníja při čtení srandovních příběhů povedených cérek ze Štítnéj.

Poďme si tu neco povědět o Gabře, Málince, Amálii Kutinové, jejím díle a životním putování. Co sa nevleze toť, možete vyzvědět přímo ve štítenskéj knihovně v budově bývaléj školy u Járku ...


:: JAK SE MÁLINKA STALA SPISOVATELKOU


Když jsem studovala na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, dostaly jsme novou paní profesorku. Byla velmi vzdělaná a vděčím jí za to, že se s námi o vzdělání a o své názory dělila. Jednou povídala: "Děti, máme v literatuře krásné knihy. Jedna z nejkrásnějších je Babička Boženy Němcové. Babičku máme, ale Maminka nám schází. Máte-li některá takovou hodnou maminku, jaké známe z venkova, napište o ní, až budete velké, knihu!"

Ta slova se mi vryla hluboko do paměti a tehdy v lavici jsem si povídala: Ó Bože, knihu o mamince! To bych mohla napsat! Naše maminka! To je pravá maminka, ustaraná, věčně v práci nebo sehnutá u šití, žehlení na zahradě, nebo s dětmi u úkolů.

Celá léta jsem o knížce "Naše matička" uvažovala, a protože můj život byl na starosti bohatý, utíkala jsem ve vzpomínkách častěji a častěji potěšit se do Štítné, vzpomínala jsem na blahá léta, kdy nás všechny kryla jedna střecha a obklopovala láska mateřská. Při každé vzpomínce byla maminka a zas maminka. Tu jsem ji viděla ve škole, jak chodí po chodbách, dívá se, zda je čisto. Bože, vždyť čekají inspektora. Tu ji zas vidím u Járku, volá své děti, kachny i husy, její dcerky je zahnaly někam moc daleko, znovu ji vidím v kostele, a zas ve školní lavici.

Před zrakem se mi line bílá silnička k Brumovu - ke stařence. A opět po ní jde maminka, sukně podkasané, a ohlížejíc se ještě zpět ke škole. Gabra a Málinka stojí za plotem a toužebně hledí za ní. Tak rády by šly také. Ale kdo by pásl husy? Vzpomínky plynou jak zurčící potůček a nechávají v duši jasno a krásně, ale také touhu vidět rodný kraj. A tak jsme jeli do Štítné. Moje maminka, Gabra se synem a malou Gabrou, zrovna takovou, jako byla ona sama, pak můj manžel, naše děti Mařenka a Jeníček a já. Bylo nedělní odpoledne a kostelíček u Josefka byl otevřen. Náš štítenský kostelíček byl zcela prázdný. Okny se linulo opět sluneční světlo a já jsem si klekla na oltářní stupínky jako za dětských let. Je mi blaho a jsem opět malou Málinkou a vzpomínám na otce. Ohlédnu se na varhany, kde tatínek hrával a zpíval. Varhany mlčí, ale v mé duši se to rozezvučelo nejkrásnějšími písněmi. Věděla jsem jedno: Teď tu knihu o mamince napíšu! TEĎ!

Pak jsme šli do školy. Viděla jsem babiččin pokojíček, naši jídelnu a zadní pokoj, kde býval ohromný obraz Komenského. Zašli jsme také na zahradu, poznávali jsme stromy, které jsme s tatínkem sázeli, ale které už pro nás ovoce nenesly.

Stanuli jsme na břehu Járku. Můstek byl pobouraný, jako to moje nitro. Pokropila jsem své děti tou rajskou vodičkou Járku a tázala jsem se jich, jak se jim Štítná líbí. Chvíli mlčely a pak mi moje Mařenka odpověděla: "Ale mami, vždy tady nic není..." a ostatní děti kývaly na souhlas. "Doma je to lepší..." Inu doma! To je to! Zde byl můj domov, mé zlaté dětství. Ta krása je ve mně! Pochopila jsem je.
Přijeli jsme domů a já začala psát knihu o mamince. Vypsala jsem v ní všechno dobré i zlé, radost i bolest a taky, jak to chodí v životě matčině. Vypsala jsem, jak jsme maminku zlobívaly a co trpkých chvil a rozpaků jsme jí způsobily. A když jsem celou knihu napsala a předčítala, všichni jsme viděli, že se mi to - nezdařilo! V knize bylo tolik drobných příhod dětí a jejich darebností, že nebyla to kniha MAMINKA, ale určitě GABRA A MÁLINKA. Nebyla jsem ráda. Chtěla jsem knihu napsat matce k sedmdesátinám a měla oslavit její práci, jakožto práci všech dobrých českých maminek. Mně se to nepovedlo! Snažila jsem se knihu přepracovat, ale nebylo to nic platné! Dcerky, darebné dcerky Gabra a Málinka, už tu byly a nedaly se zahnat. Chtěly do světa, mezi děti, a tak jsem jim dala své požehnání... Co mne hřeje je, že láska k mamince a láska mateřská knihu posvěcuje. Mamince je věnována a udělala jí mnoho radosti.

(tak zapsala maminčinu vzpomínku Málinčina dcera Marie Kubátová)


Básničky ze Štítné

Neděle

Když kráčím zrána k pavlačím
po schodech točitých,
zrychlit svou chůzi nestačím.
Tíha je v nohách mých.

Začíná páter kázání
o věcech nepravých;
mé oči hledí ke stráni
do sadů třešňových.

Odpusťte pane pátere,
že teprve až teď,
za sebe, za své přátele,
chci myslet na zpověď…

Že ukradli jsme na stráni
dost třešní zamlada…
Chtěl bych dnes činit pokání,
ta stráň žel dávno uvadá.


DĚDOVA VZPOMÍNKA

Pod hájkem vidím Aničku,
jak pase mladů kravičku…
Jak je to dávno,
ty moja Anno?
Jak je to dávno, Karlíčku?

Tak děda kdysi vzpomínal,
když starku za ženu si bral.
Jak je to dávno, ty moja Anno,
kdy na husle nám větr hrál?

Kde je ten větr stříbrný
a tichý odraz od luny?
jak je to dávno, ty moja Anno?
Zvadlé sů stromů koruny ...